Erzsébet Báthory (Alžběta Báthoryová), narozená (1560 - 1614), patřila k jednomu z nejvýznamnějších uherských šlechtických rodů.

Jeho příslušníky byli i polský král Štefan Báthory či sedmihradský kníže Gabriel Báthory. V neméně významném postavení, ve funkci vojenského poradce císaře Rudolfa II. Habsburského, byl také její manžel Ferenc Nádasdy, za něhož se provdala jako patnáctiletá. Porodila mu pět dětí, dcery Anna a Katarína a syn Pavel se dožili dospělosti, Andrej a Orsloya zemřeli v útlém věku. Manžel Ferenc podlehl 1604 následkům válečného zranění.

Alžběta žila v době mocenských a náboženských válek a její život, posléze jako vdovy vlastnící obrovský majetek, skutečně nebyl lehký. Uhry byly rozdělené na habsburskou a osmánskou říši, hlavním městem Uher byla Bratislava. Do tzv. Horních Uher patřilo Slovensko i část Polska, území na východě tvořilo knížectví Sedmihradské, kterému vládl sedmihradský kníže a polský král Žikmund Báthory a později jeho synovec Gábor.

Až do začátku Patnáctileté války s Turky v roce 1591 byly vztahy mezi Habsburky a Osmánskou říší v podstatě mírové. V rozpoutání války s Turky hrál na straně uherské politiky významnou roli také Erzsébetin manžel Ferenc Nádasdy. Původní plány ale skončily fiaskem, Turky se definitivně vytlačit nepodařilo, země byla neustálými válečnými útrapami vydrancovaná, Sedmihradsko rozvrácené. V posledních válečných letech (1604–1606) propukla de facto občanská válka, kdy István Bocskai bojoval nejen za ukončení vojenského konfliktu s Turky, ale také za svobodu protestantského vyznání, tedy proti habsburským snahám o rekatolizaci země. Obojí končí až roku 1606, nicméně i nadále na celém území pokračuje vnitřní boj mezi stoupenci Habsburků a uherskou šlechtou.

Legenda

Legenda o Alžbětě Báthoryové ji představuje jako krutou hraběnku, která vraždila panny, aby se koupala v jejich krvi a tak si zachovala věčné mládí.

Nejen to – s pomocí některých svých služek nevinná děvčata týrala hořícími svíčkami, rozpáleným železem či v mrazu polévala ledovou vodou. Stížnosti na ni se dostaly až ke sluchu panovníka, který nařídil palatinovi Györgymu Thurzóovi, aby celou věc vyšetřil. K odhalení těchto údajných zločinů skutečně hlavním dílem přispěl právě Thurzó, který Alžbětinu zesnulému muži Ferencovi slíbil, že po jeho případné smrti bude jeho rodinu ochraňovat.

Zpočátku se snažil chránit na tu dobu obrovský majetek rodiny Nádasdyů a Alžběta byla přinucena sepsat testament ve prospěch svých dětí. Za nějaký čas se však neohlášen náhle objevil na jejím sídle v Čachticích a údajně ji přistihl přímo při činu. Okamžitě nařídil vyšetřování, ale stejně rychle je také ukončil. Před soudem vypovídalo množství svědků, soud s Alžbětou se ovšem nikdy nekonal. Její usvědčení pomocníci skončili na popravišti, ona byla uzavřena do jakési „vyšetřovací vazby“, internována do věže čachtického hradu, kde po čtyřech letech roku 1614 zemřela, aniž by se dožila jakéhokoli rozsudku.

Krvavá hraběnka?

Kdo vlastně ve skutečnosti byla Erzsébet Báthory - Alžběta Báthoryová? Opravdu „krvavá hraběnka“, jak ji nazývají někteří historici? Nebo na svou dobu velmi vzdělaná žena ovládající několik jazyků a vážně se zajímající o přírodní léčitelství? Půvabná osoba vybraného vkusu a současně natolik bohatá, že iritovala mnohé šlechtičny svými originálními róbami ušitými pro ni až v Itálii? Sadistická vražedkyně, anebo oběť tehdejších poměrů plných temných intrik, které upředl kdosi mocný, bažící po jejím pohádkovém majetku? Krutá, nemilosrdná vladařka či zranitelná, osamělá vdova, případně obojí?

Z Čachtického hradu, který měl pověst nejnedobytnějšího sídla v celé středovýchodní Evropě, zůstaly jen ruiny. Čachtický zámeček v podhradí zmizel úplně. V malé obci se dnes nachází jen muzeum, vlastnící pouze jediný portrét někdejší panovnice celého regionu, Alžběty, portrét dosti pochybné umělecké kvality, podle kterého se nedá pořádně určit ani její věk. Smyslně na nás hledí smutná, zádumčivá tvář, přísně sevřené rty napovídají, že se jedná o energickou ženu, zatímco velké oči prozrazují její smělost a smysl pro romantiku...