Monika hilmerová
 

Jak se vám pracovalo na Bathory? Byla to vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

Účinkovala jsem pod jeho režií v několika projektech Radošinského naivního divadla. Těší mě, že jsem teď hrála v jeho filmu, neboť si jeho filmařské práce velmi vážím a chtěla jsem poznat, jak svoje filmy tvoří.

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládala jeho tempo?

Je těžké porovnávat výdej energie herce a režiséra, neboť při natáčení má každý jiné úlohy. Zda bych dokázala nasadit a udržet tempo jako on, bych mohla posoudit, jedině pokud bych si s ním vyměnila místo. Opravdu má neuvěřitelně mnoho energie, která jako by neměla konce.

Jak je to s filmovou postavou, kterou jste ztvárnila? Věděla jste o ní něco už před natáčením na základě legend o čachtické paní?

Ano, znala jsem základní údaje o jejím životě, ale víceméně jsem ji vytvořila podle scénáře a připomínek pana režiséra.

Jak se Vám spolupracovalo se zahraničními herci, kteří se na projektu Bathory podíleli - Annou Friel, Hansem Mathesonem, Vincentem Reganem, Frankem Nerem? Setkali jste se v průběhu natáčení i mimo „plac“?

S Annou Friel a Hansem Mathesonem jsem absolvovala nácvik dobového tance a to bylo velmi bezprostřední a přátelské. A stejně tak i natáčení. Měla jsem zkušenost s anglickými a americkými herci z jiných filmů a musím říct, že i když nešlo o světoznámé herce, vždy se chovali příjemně.

Film se točil v angličtině. Jak se vám hrálo v této řeči?

Tak jako vždy, když nehraju ve své mateřštině. Chce to z mé strany více příprav, spolupráci s lektorem, čtení, poslouchání, komunikaci v té řeči v co největší míře. Ale baví mě to, protože se tím zdokonaluji v jazycích a v herectví mi to přináší nové poznatky a výrazové prostředky.

Dosud jste ve filmech často hrála jemné, citlivé povahy. Ve filmu Bathory hrajete manželku palatina Juraje Thurza - Alžbětu Czoborovou, krutou a nelítostnou paní. Měla jste problém vžít se do role?

Ne, hrála jsem už i potvory. Například ve filmu Oběti a vrazi jsem hrála ženu zodpovědnou za smrt rodičů a to byla pěkná mrcha. Ale je pravda, že do krutých charakterů nejsem obsazovaná často. O to víc mě baví je hrát. Objevuji tak nové pocity, způsoby myšlení a lidské charaktery a zkouším si, jaké je být v jejich kůži.

Cítíte se dnes být spíše filmovou, nebo divadelní herečkou? Jak vzpomínáte na Radošinské naivní divadlo?

Naplňuje mě jedno i druhé. Nevím, co miluji víc - zda film, nebo divadlo. Naštěstí sama na sebe nežárlím, takže můžu milovat a žít oboje. A Radošinské naivní divadlo, to je pro mě jako ta první láska, která nerezaví.

Práce na Bathory byla náročná. Jak jste relaxovala po jejím skončení? Nebo jste se hned pustila do dalšího projektu?

Na relax jsem neměla moc času, protože jsem natáčela slovenský film Rozhovor s nepřítelem. Šlo o přesně opačný typ filmu, byl velmi komorní, i co se týká počtu herců a členů štábu. Mám ráda změny, které filmy přináší - ponořit se do nových příběhů a míst, poznávat se s novými lidmi. Přinášejí mi do života přátelství i nové zážitky. Dobíjím tak energii, takže vlastně relaxuji přímo prací.