Proč jste si vybral jako téma filmu zrovna neblaze proslulou Čachtickou paní?
Abych popsal uherské dějiny. Kdysi tady bylo jedno velké Uhersko, které se podobalo dnešní Evropské unii. A že to bylo v době, kdy naši předkové chránili západní Evropu, a to je to podobenství současnosti před zničením evropské kultury.

Kdy Vás tento příběh zaujal k natočení?
Jednak jsem si myslel, že Alžběta Báthory je pro Evropskou distribuci nejzajímavější postava, která žila na území Horních Uher, dnešního Slovenska. Ale pak jsem zjistil, že tuto historii znají jen Češi a Slováci. Proto se mi ten film trochu zpomalil a vše trvalo tak dlouho, protože jsem musel vysvětlovat, oč vlastně běží. Protože oni vůbec nevěděli, kdo to je.

Proč jste při psaní scénáře nevyužíval předlohy Joža Nižňanského nebo Andreje Štiavnického?
Nižňanský i Štiavnický napsali svoje legendy o uherské grófce Alžbětě Báthory. A já jsem si napsal svůj, zcela odlišný scénář, který popisuje novou legendu. Podle mé teorie nebyla Čachtická paní tak vinná. Kdo zná trochu historii Báthory, měl vytvořen nějaký svůj názor, protože se neví, jak to vlastně všechno bylo.

 Není to trochu škoda, že mladí lidé, co její historii neznají, budou nyní Alžbětu Báthory vnímat podle Vašeho filmu?
Určitě ano, ale to je generační problém. Já se na to vysloveně těším, že lidé budou říkat, no co se stalo, zase síla umění. Každý chce věřit tomu, co se píše nebo co vidí.

Nebojíte se, že se lidé budou nyní dohadovat, že jste to natočil jinak, než to mělo být?
Samozřejmě se teď může stát, že se budou hádat, protože Jakubisko to udělal tak a ono to bylo jinak. Ale to je podle mě ta správná věc. Ovšem pravda je někde uprostřed a my to nikdy nerozhodneme. V podstatě si myslím, že její příběh nás přivede k našim dějinám. A o toto mi šlo a o nic víc.

Vy osobně si myslíte, že byla Alžběta nevinná? Chcete ji v očích veřejnosti očistit?
Alžběta Báthory už vlastně očištěna byla. Nestála před soudem, nebyla nikdy odsouzena, a tak se ani nemusela bránit. Ba naopak všichni ti, co měli dosvědčit její vinu či nevinu, byli rychle popraveni. Když má někdo politickou moc a vliv udělat z člověka zločince, tak opravdu věřím v její nevinu.

Co když část publika film dle vaší verze nepochopí?
Toho se nejvíce bojím. Dával jsem hodně pozor, protože přicházejí lidé hodně do kina s předsudky. Ono je to dost složité. Na ten film je asi dobré se přijít podívat aspoň dvakrát, aby člověk pochopil, oč vlastně jde. Pak tomu dobře porozumí. Jsou tam tři části - jedna je o naplnění a lásce, že o ní muži bojují a ona nemá sílu být nevěrná. Druhá část je magická, protože jí zemřel manžel a začínají se dít podivné věci. Ona v podstatě nějakým způsobem odhaluje něco, co je proti ní. A ta třetí je akční, kdy vypráví ten příběh který známe o Bathory, ale trošku jiným způsobem. Dávám jí tam i trochu šanci a chvíli to i vyhrává a pak se to proti ní zvrátí. A to je ten film, který jsem dělal naprosto komerční a konvenční, ale přeci jenom to stavím na bázi umělecké, aby si lidé mohli domýšlet.

Jak si vysvětlujete, že se na Slovensku vyskytla skupina mladých historiků, která se snaží Alžbětu rehabilitovat?
Víte co, když ani historici nemají jasno, tak je vidět, že legenda je vždycky silnější než pravda. Když jsem si prošel historii, tak jsem zjistil, že život Bathory je mnohem zajímavější než celá legenda. Mým posláním nebylo obvinit či hájit Alžbětu, ale oprášit historii.
 

Nebojíte se, že tento film nebude pro zahraniční diváky zcela nehistorický?
Samozřejmě, že to mnozí cizinci nepochopí. A proto jsem ten film taky dělal, právě i z důvodu tohoto nepochopení. Když jsem to promítal na testovacích projekcích třeba v Anglii, tak mně tam říkali: "Pane Jakubisko, proč si tak vymýšlíte? Toto přeci není Vaše historie, nějaký král Matyáš nebo Rudolf II, jaké uherské království? Vždyť krále jsme měli jenom my, Angličané a Francouzi a nikdo jiný." A právě proto jsem si řekl, já musím o tom vykládat, aby oni si nemysleli, že jsme žili jako opice na stromě, když oni tvořili historii. Že tady byl skutečně určitý řád a bylo tu skutečně nějaké seskupení, které bylo podobné právě EU.

Měl jste při obsazování herců určité představy a konkrétní jména?
Tak napřed jsem hledal. Hlavně tu známou hvězdu do hlavní role Alžběty, která by přivedla i na západě diváky a lidi do kina. Byl to šílený boj hlavně v Anglii, protože jsme to dělali v koprodukci s Angličany. Pak jsem měl dokonce představu americké hvězdy. Ale nakonec jsem si vybral Annu Friel. Je to známá tvář, dokonce je nominována na Zlatý glóbus za televizní seriál. Hraje teď hlavní roli v jednom americkém filmu.

A co vás vedlo k jejímu obsazení. Jen to, že je známá a přiláká publikum a distributory?
To také, ale hlavně i to, že byla Alžbětě nejvíce podobná - malá, drobná žena s obrovskou energií, ale s takovým vnitřním nepokojem. Myslím, že jsem si vybral moc dobře.

Jste režisérem a scenáristou filmu. Všichni herci o Vás tvrdí, že během celého natáčení jste skoro nejedl, nespal a přesto jste byl stále pozitivně naladěn s velkou energií. Jak jste to dokázal?
Ze všech etap při vzniku filmu je pro mě nejmilejší čas natáčení. Nejvíc té energie člověk spotřebuje, když film vymýšlí, když ho vytváří. Režisér musí neustále zdolávat překážky. Energie narůstá přímo úměrně s celým štábem a je důležitá hlavně pro moment, kdy chcete rozjet celý projekt. Svůj elán a chuť nesmí vyčerpat při natáčení, protože ho ještě čeká nekonečná cesta dokončovacích prací, kdy můžete ještě mnoho vylepšit, ale i pokazit.

Jaký byl hlavní důvod toho, že vše trvalo více než tři roky? Není to dlouhá doba na natočení jednoho filmu?
Natočení filmu trvalo vlastně zhruba sedmdesát dnů, což nebylo mnoho, ale nejdelší bylo to období mezi těmi natáčecími dny. Vše se protáhlo kvůli tomu, že jsem musel dvakrát chodit a točit všechny ty její hrady a zámky a natočit jaro, léto, podzim, zimu. Takže tím se to vše prodloužilo. A pak nás zdržela ta závěrečná práce, kdy jsme zkoušeli tu mixáž v Praze, Londýně a nakonec jsme museli přistoupit na to, co jsme nejméně chtěli, tedy na digital. A to je taková technologie, kterou neumějí ani v Anglii.

Často říkáte, že po Alžbětě Báthory se nezachoval žádný předmět, kterého by se dotýkala. Tedy krom pár rukopisů.
Objevil se jednou muž, který tvrdil, že má nějaké její šaty a kovovou truhlu, ale ztratili jsme na něj bohužel kontakt. Jediné, co si pamatuji je, že pocházel z okolí Piešťan. Myslím si, že v oficiálních zdrojích u muzeí, ať už na Slovensku a nebo v Maďarsku - se nezachovalo opravdu vůbec nic.

Jaké jsou Vaše pocity takto krátce po premiéře? Je to úleva, že se skončila tak obrovská práce anebo napětí z následných reakcí diváků?
Samozřejmě, pocity před premiérou jsou mučivé, jako vždy. Já jsem vždy velice nervózní, protože neexistuje žádný návod, jak natočit dobrý film, aby se zavděčil všem. Každý režisér, který natočí i tu nejhorší věc ve svém životě, si stále myslí, že by to mohlo mít úspěch a že to byl možná jeho nejlepší film.

Sledoval jste publikum?
Ano, sledoval. Ale člověk si na festivalové publikum nemůže vytvořit názor. Tady je to velmi matující, protože názory lidí se mohou odrážet od festivalové atmosféry a mé přítomnosti. Já si počkám až na to pravé upřímné publikum, co si dojde do kina.

Dáte na kritiku?
Ani ne, protože jsem ten film dělal ne pro festival, ale pro diváky.