Legendu o hraběnce vymyslel jezuita Túroczi a zveřejnil ve své knize místopisu Uherska a do svých Noticií ji doslova přebral Matej Bell.
Skutečná zachovaná korespondence potvrzuje, že Erzébet-Alžběta Báthory (1560–1614) prodělala vícekrát nemoc (proto snad potřebovala léčbu dobovými praktikami a bylinami), měla pět dětí (dvě zemřely v dětství) a s manželem Ferencem Nadásdym (1555 – 1604) si byli dosti blízcí. I se členy obou rodin, kteří vzděláním, širokým rozhledem a znalostí jazyků patřili k nejvzdělanějším a svým postavením k vrcholu uherské aristokracie.
Po sňatku Ferenc s Erzébet vlastnili celou třetinu Uher. Rod Bathory, stejně jako ostatní šlechta, získával bohatství (předčilo i královské poklady) za své služby panovníkům ve válkách několika staletí, za podporu a věrnost trůnu.
Děděním, koupí a sňatky se majetek rozmnožil. Na přelomu 16. a 17. století v Uhersku zuřila tzv. Patnáctiletá válka, ale i v míru byl tlak Turků a zároveň císařských vojsk za kořistí obrovský. Šlechtici proto téměř stále bojovali. I zeman Juraj Thurzo, vychován jako společník prince Ernesta, který viděl ve vládě Habsburků jedinou možnost, jak ubránit zemi proti Turkům.
V pozdější funkci palatina byl především taktikem. Stejně tak Ferenc Nadásdy, neboť byl hlavním kapitánem uherských vojsk. Dohled nad panstvím a rodinou se přesunul na hraběnku. V době, v níž násilí prezentovaly veřejné popravy či bičování, být citlivý k projevům krutosti či neužívat adekvátních trestů vůči poddaným a zároveň se o ně nestarat v jejich nouzi, si žádná šlechtična nemohla dovolit.
Musela se postarat o děti, udržovat a kontrolovat rozsáhlé panství, navštěvovat mnohé příbuzné. Vlastnictví velkého území a bohatství budilo závist a intriky. Sám Thurzo, v roli palatina, kauzu proti Báthory ani řádně neukončil, a to pro mnohá neprokázaná svědectví vůči ní. Setkala-li se Alžběta skutečně s malířem Caravaggiem, nevíme: v jeho životě jsou bílá místa v časovém rozmezí i několika let. Podle jejího písma znalci neshledali, že by některé povahové rysy hraběnky vybočovaly. Pokud byla lítostivá, vzteklá, zuřivá i nespokojená, nebylo divu v této pro ni celkově i osobně velice těžké době. Zemřela pravděpodobně na selhání srdce
Po sňatku Ferenc s Erzébet vlastnili celou třetinu Uher. Rod Bathory, stejně jako ostatní šlechta, získával bohatství (předčilo i královské poklady) za své služby panovníkům ve válkách několika staletí, za podporu a věrnost trůnu.
Děděním, koupí a sňatky se majetek rozmnožil. Na přelomu 16. a 17. století v Uhersku zuřila tzv. Patnáctiletá válka, ale i v míru byl tlak Turků a zároveň císařských vojsk za kořistí obrovský. Šlechtici proto téměř stále bojovali. I zeman Juraj Thurzo, vychován jako společník prince Ernesta, který viděl ve vládě Habsburků jedinou možnost, jak ubránit zemi proti Turkům.
V pozdější funkci palatina byl především taktikem. Stejně tak Ferenc Nadásdy, neboť byl hlavním kapitánem uherských vojsk. Dohled nad panstvím a rodinou se přesunul na hraběnku. V době, v níž násilí prezentovaly veřejné popravy či bičování, být citlivý k projevům krutosti či neužívat adekvátních trestů vůči poddaným a zároveň se o ně nestarat v jejich nouzi, si žádná šlechtična nemohla dovolit.
Musela se postarat o děti, udržovat a kontrolovat rozsáhlé panství, navštěvovat mnohé příbuzné. Vlastnictví velkého území a bohatství budilo závist a intriky. Sám Thurzo, v roli palatina, kauzu proti Báthory ani řádně neukončil, a to pro mnohá neprokázaná svědectví vůči ní. Setkala-li se Alžběta skutečně s malířem Caravaggiem, nevíme: v jeho životě jsou bílá místa v časovém rozmezí i několika let. Podle jejího písma znalci neshledali, že by některé povahové rysy hraběnky vybočovaly. Pokud byla lítostivá, vzteklá, zuřivá i nespokojená, nebylo divu v této pro ni celkově i osobně velice těžké době. Zemřela pravděpodobně na selhání srdce