Lucie vondráčková
 

Jak se vám pracovalo na Bathory? Byla to vaše první spolupráce s Jurajem Jakubiskem, nebo jste se spolu setkali už i na jiných filmových projektech?

Prvním filmem, který jsem s panem Jakubiskem točila, byla Nejasná zpráva o konci světa. To mi bylo asi šestnáct. Pak Post coitum a teď Bathory. Je to jednoznačně nejnáročnější projekt z těch tří.

Pan Jakubisko je pověstný tím, že při natáčení nezná únavu. Jak jste zvládala jeho tempo?

To asi nejde zvládnout. On při tomhle projektu snad ani nespal. To, že nejedl, nebo jen tak letmo, už je daná věc. Měl tisíce nápadů a málokdo mu stačil. On ale uměl energii i rozdávat, takže to vyšlo.

Jak se vám spolupracovalo se zahraničními herci, kteří se na projektu Bathory podíleli - Annou Friel, Hansem Mathesonem, Vincentem Reganem, Frankem Nerem? Setkali jste se v průběhu natáčení i mimo „plac“?

Komunikovala jsem hlavně s Annou. Byla perfektní. Skvěle připravená, profesionální a moc šikovná. Učila jsem se od ní. A taky máme za sebou obě stejnou roli ve hře Na dotek. Jenže ona na Broadwayi. Jemný detail... Báthory jí sedla jak ulitá.

Film se točil v angličtině. Jak se vám hrálo v tomto jazyce?

Cizí jazyky mě baví. Je to dost dobrodružství, myslet v jiné řeči, ale k tomuhle projektu to prostě patřilo. Navíc se ještě pracovalo na správných variacích angličtiny. Já třeba bojovala s tím, že jsem měla moc britskou výslovnost, která se tam zoufale nehodila. Tak jsem se ji snažila trochu poškrábat a pošramotit.

V Bathory jste ztvárnila Alžbětinu služku. Která postava z filmů Juraje Jakubiska - vzhledem k tomu, že jste hrála hned v několika - je vaše nejoblíbenější?

Pan Jakubisko mi dává možnost filmově růst. Nemá mě ve svých představách jakkoli zafixovanou a neměnnou, ale naopak mi dává stále těžší a důvtipnější úkoly. Takže každá ta role přišla přesně v době, kdy přijít měla.

Svým zjevem se možná více hodíte do romantických filmů. Jak jste se dokázala vžít do atmosféry tohoto díla?

To možná dřív, když jsem měla dlouhé vlasy, ale teď dostávám nabídky spíš na moderní a dynamické holky od vedle. Ale samozřejmě, když mi nasadí paruku, jsem zas zpátky v křehkosti. Někdy je to příjemná změna.

Pro vás bylo natáčení Bathory obzvláště náročné, neboť jste v té době zároveň pracovala v zahraničí. Co bylo pro vás tou hlavní motivací k tomu, že jste současně přijala roli v Bathory?

Nějak si ani neumím představit, že bych Jakubiskovým v projektu odmítla hrát, protože při těch třech, které jsme spolu prožili, jsem měla možnost se učit a být s lidmi, kteří jsou zajímaví a kterých si moc vážím. Je to ohromná škola, vidět pana Jakubiska při práci.

Film se natáčel na řadě zajímavých míst v České a Slovenské republice. Které se vám líbilo nejvíc? Měla jste vůbec čas při tom všem cestování vnímat i krásu a historii místa, kde jste pracovala?

Nejvíc mi asi přirostl k srdci Křivoklát. Točila jsem v těch místech i Janu z Arku, tak se tam cítím víc doma než kdekoli jinde. A magická byla Telč.

Které scény vás nejvíc bavily?

Když jsem musela viset hlavou dolů jako netopýr právě v křivoklátském sklepení a pak taky scény v bratislavských ateliérech.

Práce na Bathory byla náročná. Jak jste relaxovala po jejím skončení? Nebo jste se hned pustila do dalšího projektu?

Copak pro nás. Herec si odtočí svou roli a může jít dál. Ale produkce a všichni, kteří na Bathory doteď pracují, to jsou dříči a andělé v jednom. Je to obrovský projekt a ti, kteří jedou dál, si zaslouží obdiv.